Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Současná hudební scéna je přeplněna „post žánry“ a „post subžánry“. A co naplat – budeme-li se striktně držet těchto chatrných vymezení, pak bostonští JUNIUS do nich zapadají velmi hladce. Kvartet navazuje na odkaz nové vlny a vlivy britských THE CURE (nejen v hlase vokalisty Josepha E. Martineze) či jiných podobně významných představitelů tohoto proudu jsou z hudby cítit na sto honů. Sympatické ovšem je, že tak činí s grácií, a tato poloha je pouze základním východiskem, na němž JUNIUS teprve rozvíjí vlastní nápady a rozhodně se nenechávají omezovat tímto výchozím určením. Bostonská čtveřice naopak zajímavě osciluje mezi potemnělou a cukrkandlově sladkou hudební estetikou 80. let minulého století a živelnějšími rockovými (za všechny např. DREDG), goticko rockovými, resp. post-rockovými polohami dneška, které jsou znatelné především po zvukové stránce. JUNIUS se nesnaží bourat základy žánru a být za každou cenu jiní či originální – mají především cit pro silné melodie a nápady, které dokáží patřičně poskládat a aranžovat. O hybné momenty na stejnojmenné desce skutečně není nouze, za všechny lze snad zmínit jímavou „Blood Is Bright“, „Hiding Knives“ či zvonivou „At The Age Of Decay“. JUNIUS výborně pracují nejen se strukturou skladeb, ale i zvukovou stránkou – dokáží být jemní, aby posluchače náhle obestřeli masivní distorzí rozpouštějící se v „nahallované“ ozvěně. Neméně sympatické je, že kvalitativní úroveň nahrávky se daří držet od začátku až do konce – marně byste hledali slabší či nevýrazný moment; ku prospěchu věci rovněž přispívá i fakt, že JUNIUS vzhledem k líbivosti a tématické i obsahové náplni hudby nesklouzávají do sladkobolného patosu. Vše je provedeno s citem a stylově.
„Junius" však ani zdaleka nezachycuje ultimátní tvář kapely, o čemž svědčí loňské EP „The Fires Of Antediluvia“, které se možná až trochu překvapivě pohybuje v oblasti, jež má blíže ke kapelám typu PELICAN apod. I přes stopáž se nejedná o debut, ani standardní řadovkou v pravém slova smyslu, ale kompilací znovu nahraných dřívějších EP, jmenovitě pak „Blood Is Bright“ a „Forcing Out The Silence“. Nicméně debutní nahrávka je v přípravě, a myslím, že na výsledek se lze jen těšit.
JUNIUS nabízí velmi příjemně znějící kombinaci prvků nové vlny a současného rocku, resp. post rocku. Um kapely pak tkví především ve schopnosti napsat silné a kvalitativně vyvážené skladby, jejichž líbivost a přímočará melodika jsou vkusně vyváženy a i po několikerém poslechu dokáže hudba kapely spolehlivě udržet pozornost.
1. [Elan Vital]
2. Hiding Knives
3. From The Isle Of The Blessed
4. [Elan Fatale]
5. Forcing Out The Silence
6. [The Annunciation]
7. Blood Is Bright
8. A word Could Kill Her
9. In The Hearts Of Titans
10. At The Age Of Decay
Tak toto musí potěšit každého milovníka kytarových osmdesátek. JUNIUS vás přenesou do dob, kdy byli THE CURE ještě zajímaví a kdy kytarové alternativní scéně vládly lehce nasládlé popěvky a podmanivě jednoduché kytarové riffy. JUNIUS však nejsou jen o hrabání se v minulosti. Do své muziky totiž citlivě a umně vkládají i prvky post-rocku a současné rockové muziky. Moc moc dobře se to poslouchá!
STEVEN WILSON - Presents Intrigue: Progressive Sounds In UK Alternative Music 1979-89
4 disky. 58 skladieb. 75-stranový booklet. Len CD a LP, žiaden streaming. Steven Wilson sa vybral zboriť mýtus, že 80’s boli umeleckou pustinou: Od THE CURE a JOY DIVISION po zabudnuté britské spolky, funguje to na ploche vyše 5 hodín. Povinné počúvanie!
Dobre to robí táto švédska superskupina. Melodický death metal vo veľmi prístupnej, niekto by zbytočne hanlivo povedal kolovrátkovej, forme. Na druhom albume v ešte zrelšej a lepšej podobe. Teším sa na ich tohtoročné koncerty!
Daniel Cavanagh asi chtěl stvořit Anathemovské album, ale utopil se v klišé. Příjemně to odsýpá a zvuk i provedení se dají těžko kritizovat, ale je to tak nepůvodní a otřepané, že to úplně kazí emoce, které by jinak určitě fungovaly. Sem se vracet nebudu.
Rumunský doom metal s hlasem tak hlubokým, že i basa je proti němu mandolína. O to výraznější je, když mu do duetu hraje flétna. Jde ovšem o kvalitní nahrávku, kapelník svého času bubnoval u SHAPE OF DESPAIR a lecčemu se tam přiučil.
Hezky uchopil Mark Tremonti nové album. Často jako by dominantně riffující kytara sváděla souboj s jeho přesvědčivým vokálem. Důrazné a současně melodické album, které je možno definovat jednoduchým konstatováním - moderní a přesto klasický heavy metal.
Tohle album ukazuje, že zřejmě nejen samotná skupina, ale i vlastní jednoduše melodický deathmetalový styl se zdá značně vyčerpaný, alespoň pokud se dělá takto klišovitě, jako to předvádí současní THE BLACK DAHLIA MURDER. Hodně vlažné je to.
Obávám se, že tohle je jediná filmová verze Homéra, kterou jsem potřeboval vidět. Není bez chyb, ale tahle pomalá, temná a rozbolavělá věc dokáže zasáhnout na komoru. I proto, že vysekaný Ralph Fiennes je dokonalý Odysseus. Komorní drama o vině a PTSD.